?

Log in

No account? Create an account

Červnové povídání

Můj první příspěvek poté, co jsme se s Alexem rozešli. Předtím se vše točilo kolem něj, teď už jsem zase středem vesmíru já :-)

No dobře, tak veselo ještě není, ale už je líp, čas je strašná potvora, způsobuje mnoho dobrých i zlých věcí. Třeba otupení prožívání bolestných zkušeností nebo zapomínání.
Ale to hlavní, co jsem chtěla psát: Ve čtvrtek jsem byla s brigádnicí Hankou na kávě a vybrali jsme si pro nás novou kavárničku Tři ocásky na Grohové. Určitě moc doporučuji. Káva byla výborná, kvalitní a zákusek taky. Rozhodně se tam ještě někdy vydám.
V pátek jsem byla u siby v Blansku. Jj, taky bych kroutila hlavou, kdybych to fakt nezažila :-)  Naše sestava siby, já, Terinka a Martin byla propracovaná. Líbilo se mi, že jsem se cítila dobře a uvolněně, nemusela jsem si hrát vůbec na nic a nikoho. Přesně takové chvilky bych ráda zažívala co nejvíce, být s přáteli, povídat si, baštit dobroty a smát se. A Nessie, či jak se ta chlupatá čtyřnohá dáma vlastně jmenuje, ta mě opravdu překvapila. Byla se mnou hned kamarádka :-)

Tak a co podniknu další víkend? Tento mi už další plány nevyšly. Škoda, ale to tak taky bývá :-)

nedělní pečení

Podle sibyna receptu jsem dělala skořicové suky ... resp. cokoliv jiného než suky :-) Snažila jsme se držet receptu a musím říct, že se povedly. Snědla bych je hned. Ale je to kynuté a bolelo by mě bříško, takže jsem si vzala jen dva a zbývajích 15 vezmu zítra do práce. A asi si dám ještě nějaký ke snídani.
A ani mi nevadí, že tam není ten kardamon, dala jsem tam špetku koriandru a žádný rozdíl :-) Ideální ke kávičce nebo čaji, já to ale snědla jen tak. Kávu jsem si zakázala a čaj nemám uvařený. Zatím.

Jen škoda, že Alexovi poslat nemohu, musím je upéct znovu, až přijede :-)

předvánoční čas

Vánoce se blíží, je to poznat. Minimálně z milionů lidí, kteří okupují centrum Brna a to až do pozdních nočních hodin.
Všude hrají koledy, někdo něco prodává, stánky na Zelňáku jsou letos moc hezké :-)
Kupodivu i já chytám trošku vánoční atmosféru, ačkoliv díky práci si ji tolik neužiji, neboť chodím domů zbitá jako pes a ještě i s hodinovým zpožděním. Ale poprvé jsem sama pekla perníčky, u kterých čekám, až si konečně dají říct a změknou :-)
Mám i nějaké chvojí, pár ozdob z korálků a dokonce jsem naposílala i nějaká přání, ovšem asi jen 5 domácnostem ... na ostatní nemám peníze :-)
Co nemám, a to je velký úkol do příštích let, je adventní věnec a výzdoba. Ono nemá cenu to dělat moc dopředu a v prosinci už zase nemám čas.
Teď v neděli jsme měli vánoční večírek. Hodně pohodová akce, i když ovlivněná určitými problémy s jednou osobou o asi dva dny předtím.

Pili jsme svařák a nealko, baštili pomazánky a cukroví, seděli v kruhu kolem stolu a bylo nám dobře, zanadávali jsme si, zasmáli se ... líbí se mi to, taková tradice.

Čeká mě od léta druhý víkend, kdy budu v Brně sama, jelikož ale jdu jeden den do práce a ten druhý mám kopu práce, tak si tu nebudu připadat moc opuštěně. Na Štědrý den pracuji dobrovolně, protože kdo jiný, než svobodní a bezdětní (ta nespravedlnost) a  pak hned pojedu do Letovic. Nakonec jsme se rozhodli být v tento den každý s rodinou a až později se sejdeme u mě a oslavíme jak zpětně Vánoce, tak v přesný čas konec roku. Věřím, že delší odloučení nás na sebe více naladí a budeme si zase trošku vzácnější.

Citát: "To, co nosíme v srdci, nám nikdo nevezme"    ..... nevím, kdo to řekl, ale je to pravda!!


Listopad 2/

Milenka ...

Co to slovo vlastně znamená?

Listopad 1/

Mám pocit, že jsem se dostala na takovou úroveň, že už za mnou skoro nikdo nemůže. To, že na mě v 98% případů nikdo nemá čas, když to potřebuji, způsobuje, že všechno řeším sama, ať už různými způsoby, a stávám se tak nějak silnější a zároveň osamělejší, přestala jsem bazírovat na hloupostech a nedůležitých detailech, abych vyladila to, co je vlastně to nejdůležitější.
Lidé kolem mě se už přestali ptát, co mi je a jak mohou pomoct.

Včera se mi zbořila idyla, o kterou jsem tak pečovala. Z čista a jasna. Bum. Prostě to zmizelo.
Nechápala jsem, i když se mi pomalu odkrývaly ruiny a ukazovaly se chyby v základech. Ať už člověk dělá cokoliv s dobrými úmysly, neznamená to, že to dělá správně.

5th Oct, 2013

Pořád je mi smutno, protože je zlatko kdesi v tramtárii a opíjí se :-) Chybí mi vždy, když není se mnou, ale jak je tam nahoře, tak obzvláš´t.

Ale přes to všechno je úžasné, že ho mám, a jsem moc šťastná, protože vím, že nejsem sama a že mě miluje. Nevím tedy, kdy jsme si to řekli naposledy, asi někdy v létě, ale to vůbec není důležité, stačí, když mi pošle hezký smajlík, nebo mě nějak osloví, nebo mi pošle pusu, a nebo, když jsme zase spolu, tak mě obejme, pohladí či udělá cokoliv více, pak vím, že jsem pro něj důležitá a že mě má rád.

Vzpomínám i na doby, kdy jsem si myslela, že budu vždy sama. Je to dávno, ale zároveň blízko. Všechno se tak změnilo a pořád mění. Je to náročný vztah, pro okolní svět idylický, a je lepší, když to tak i zůstane. Hlavně se nebát.

Nejhrdější jsem, když o mě mluví jako o své přítelkyni, nejhezčí oslovení a pochvala, protože to značí, že jsem jeho a že to on tak chce.

2nd Oct, 2013

Je mi nějak smutno a bolí mě hlava :-/

zářijové zprávy

Otázka do debaty: Taky si myslíte, že dostáváte jen tolik, kolik snesete?
______________________________________________________________________________________________________________

Já si užívám dovolenou (v mezerách čtěte tvrdou ironii), spím dlouho, jsem vzhůru dlouho, skoro nejím, ale snažím se cvičit a sem tam něco uklidím, ale takové ty chuťovky - odpad v koupelce, pavučiny u stropu, suché kytky, staré laky, ....
Chce se mi křičet a zuřit, ale místo toho sedím, tiše čekám a snažím se nebýt otravná. A bolí mě slinivka, asi na to má holka stejný názor jak já.

Nejkrásnější jsou sny o zlatkovi :-) A to sluníčko venku je super. Ale ty vosy už ne :-D

slavnostní den

I'm happy, moc :-)

Teda řeknu vám, to byl dneska den ....

Samý otravný člověk. Hlupáci a špatné nákupy.

Člověk si tak říká, čím to je? Určitě únavou, protože to je člověk skleslejší a tím méně v pohodě a odsud asi pramení příliv negativní energie, která vyústí v přitáhnutí si méně hezkých situací do života.
Aneb, život je boj.
Tento týden jsem pořád unavená. Být zástupkyní vedoucí, která si na měsíc odjede na dovolenou a ještě řešit záležitosti jiné prodejny, kde na to vedoucí ser*, je záhul sám o sobě. Včera jsem si udělala radost a koupila jsem si nový lak. Tmavě vínový. Mám je prostě ráda.
Chtěla bych pracovat na těch sestřiných oznámeních, ale musíme to příští týden poladit. Tak asi budu trénovat písmo. A nebo fotit, plánuji někam v neděli vyrazit a něco nafotit, dokud je hezky. Možná ukecám ještě někoho k tomu.
A chtěla bych kočičku. Hned! :-)

P.S. Řeknu vám, že je těžké o něčem psát, když člověk chce pořád mluvit a psát jen o jedné osobě :-)